Dream Theater: people want to hear something from everything

Iva Marešová

Interviews Friday, August 19, 2011

Here is the second part of our interview with guitarist, composer and founding member of Dream Theater, John Petrucci. We interviewed him a few hours before his performance at Venice Night. He answered willingly, with a smile – even to questions about the departure of drummer Mike Portnoy, of which he must be fed up...

Let’s move on to Mike Portnoy’s departure – I read that he originally wanted to take a break, but that break was supposed to last five years, which is quite a long time...

It’s a hell of a long time! (smiling)

So you decided to let him go and look for a new drummer. It must have been hard for you, after all he was a friend and founding member as well.

It was hard – we talked about it a lot, but Mike had other projects he wanted to pursue. He wanted a change. We had to respond to that reality, it required us to make a move. So we parted ways with him and went looking for a new drummer. You may have seen some videos on YouTube.

I was watching, it was almost like a reality show, Drummer Wanted...

Yeah. (laughs)

How are things going with Mike Mangini?

Amazing! He’s a strong personality and the fans have taken a liking to him, which is great.

Has his style changed the nature of your songs in any way?

You know what – he plays the songs exactly as they were written, he makes us continue to sound like Dream Theater. That was basically one of the main reasons we wanted him in the band.

Rumor has it that your band has a really devoted fan base...

That’s true and we’re very happy about that. We are currently touring and playing in various cities in Europe and America that we already know. We have a lot of loyal fans there, so we know what to expect. But now we’ve also visited new places like Ukraine and we’re really enjoying it too!

Is there a song in your discography that you can’t imagine a Dream Theater show without?

Not really, we have so many albums and I think people want to hear something from everything. I don’t think they want to hear the same thing over and over again.

I meant that if Metallica didn’t play Master Of Puppets, some people might leave the show disappointed.

Yeah, but honestly, I don’t know what song that would be for us. I’m sure every fan has a favorite song, but seriously – it’s hard to say.

What’s your favorite moment?

(thinking) I have to admit that I really like the song The Count Of Tuscany from the last album. Judging by the reactions, I think the audience enjoys it too.

The traditional comparative question – the audience in Europe versus in America, are they very different?

Definitely, it differs in every city you play in. In some places people go with you right from the start, in other places they are quieter and don’t show much.

That must be not very pleasant for you...

It’s a bit more nerve-wracking, after all, you’re on stage watching people’s reactions.

Finally, a question about the future – what are you planning for next year?

That will mainly reflect the release of the new record, so touring around the world. We’ll be back in Europe sometime in January or February, I don’t know exactly.

Original text

Dream Theater: Lidi chtějí slyšet od všeho něco

Iva Marešová

Rozhovory  Pátek, 19. srpen, 2011

Přinášíme vám druhou část rozhovoru s kytaristou, skladatelem a zakládajícím členem kapely Dream Theater, Johnem Petruccim. Vyzpovídali jsme ho pár hodin před vystoupením na Benátské noci. Odpovídal ochotně, s úsměvem – a to i na otázky kolem odchodu bicmana Mika Portnoye, kterých už musí mít plné zuby...

Pojďme ještě k odchodu Mika Portnoye – četla jsem, že si chtěl dát původně jen pauzu, jenže ta pauza měla trvat pět let, což je poměrně dlouho...

Je to sakra dlouho! (s úsměvem)

Takže jste se rozhodli pro jeho odchod a hledání nového bubeníka. Muselo to pro vás být těžké, přeci jen to byl i kamarád a zakládající člen.

Bylo to těžké – hodně jsme o tom mluvili, ale Mike měl ještě jiné projekty, kterým se chtěl věnovat. Chtěl změnu. Museli jsme na tuhle realitu reagovat, vyžadovala od nás nějaký krok. Takže jsme se s ním rozloučili a šli hledat nového bubeníka. Možná jsi viděla nějaká videa na YouTube.

Koukala jsem, vypadalo to skoro jako reality show Hledá se bubeník...

Jo. (smích)

Jak vám to jde s Mikem Manginim?

Úžasně! Je to silná osobnost a fanoušci si ho oblíbili, což je skvělý.

Změnil nějak jeho styl povahu vašich písní?

Víš co – on hraje písničky přesně tak, jak byly napsané, díky němu dál zníme jako Dream Theater. Tohle byl v podstatě jeden z hlavních důvodů, proč jsme ho chtěli mít v kapele.

Traduje se, že vaše kapela má opravdu oddané fanoušky...

To je fakt a jsme za to hodně rádi. V současnosti jedeme turné a hrajeme v nejrůznějších městech v Evropě a Americe, která už známe. Máme tam hodně věrné fanoušky, takže víme, co můžeme očekávat. Teď jsme ale zavítali i na nová místa jako je Ukrajina a taky si to moc užíváme!

Je ve vaší diskografii písnička, bez které si nedokážeš představit koncert Dream Theater?

Ani ne, máme hrozně moc alb a myslím, že lidi chtějí slyšet od všeho něco. Nemyslím, že by chtěli pořád dokola poslouchat to samé.

Myslela jsem to tak, že kdyby Metallica nezahrála Master Of Puppets, někteří lidé by z koncertu mohli odcházet zklamaní.

Jasně, ale popravdě nevím, jaká písnička by to mohla být u nás. Každý fanoušek má určitě oblíbený song, ale vážně – těžko říct.

A tvůj oblíbený moment?

(přemýšlí) Musím se přiznat, že mě hodně baví píseň The Count Of Tuscany z poslední desky. Podle reakcí soudím, že i publikum si ji užívá.

Tradiční srovnávací otázka – publikum v Evropě versus v Americe, liší se hodně?

Jednoznačně, liší se v každém městě, kde hraješ. Někde s tebou lidi jedou hned od začátku, jinde jsou klidnější a moc se neprojevují.

To pro vás musí být ne zrovna příjemné...

Je to trochu nervóznější, přeci jen na pódiu sleduješ reakce lidí.

Na závěr otázka ohledně budoucnosti – co chystáte na příští rok?

V tom se bude odrážet především vydání nové desky, takže turné po celém světě. Do Evropy se vrátíme někdy v lednu nebo v únoru, nevím přesně.