Dream Theater

You haven’t been heard from for almost three years since your super-successful debut When Dream And Day Unite. Why?

“We changed our record label, our entire management, our lawyers and on top of that we were looking for a new singer”, describes drummer Mike Portnoy, describing the occupational therapy that the New York quintet has prescribed for the past three years.

But wait, you were looking for a new singer for a year and a half? There still is Los Angeles – didn’t you look there?

“Sure, but not only there. We couldn’t find anyone anyway, so we’re really glad we discovered James LaBrie in Canada.”

What was the problem?

“We were looking for a certain type of singer, someone who would fit in with us and our music, and who would also take on certain responsibilities as a band member. You can easily find someone like our former singer Charlie Dominici, who was just ‘doing the singer’s job’. But finding someone who will become an integral part of the band, who goes through good and bad with us and doesn’t just see working in the band as a job, is quite difficult”.

And what about the record label? You’re with Atco now, but why?

“After spending a year and a half looking for a singer, our company Mechanic lost patience. Besides, Mechanic is just a small company that is not yet well-known, and therefore is not able to provide us with enough money to provide promotion and finance other necessary things.”

How much did the debut cost you?

“I can’t really give any numbers, we haven’t received any precise figures from Mechanic. I think the debut turned out pretty well, despite all that.”

So let’s move on to your latest album, Images And Words, produced by former Santana drummer David Prater. How does it fit together, a drummer from a band that plays Latin rock, who also worked on a Firehouse LP, and you, a progressive metal band?

“Well, a lot of people wondered about that. I admit that we were quite skeptical at first, because Firehouse is a very commercial band. But it turned out well – Prater is, first and foremost, an excellent musician who quickly recognized what we were playing and what we were about. In addition, he has a very progressive sensibility and to survive in a band like Santana’s, he often has to be open to opposing ideas, which only worked to his advantage when producing our album.”

Progressive... Who still listens to progressive music today? As the sales of the highly regarded band Watchtower, among others, show, only a small part of the audience is interested in this area.

“For us, it’s not the sales figures that matter, but the fact that people still want to listen to this music. Sure, it’s a tough gig, and it’s true that progressive music is among the least-listened-to genres, but I think our songs hold their own against the top acts in other genres. Fortunately, there are people who know how to appreciate this music and buy records specifically to actually listen to them. Their number isn’t what matters. We don’t expect to sell a million records all at once; rather, we want to build a steadily growing fan base.”

But you have to live off the money for records and music, don’t you?

“Sure, but our music has much greater possibilities of reaching a wide audience than the aforementioned Watchtower. Our songs are progressive, but we also put a lot of commercial, lighter elements and melodies into them.”

But isn’t this effort in vain compared to the platinum bands from MTV?

“That’s life. We’re the last band to sell millions of records, but on the other hand, we want to be around for another ten years. It takes time for people to recognize what we’re doing, but they’ll figure it out. It’s hard to watch bands with no talent go gold with one hit, but then no one even mentions them ten years later.”

Mike, you, guitarist John Petrucci, and bassist John Myung all studied together at the legendary Berklee College Of Music. What was the impetus for rock guys to seriously study music? They say that real rock’n’roll is learned on the streets.

“We had a simple reason for it. We wanted to go to higher education after high school and since we decided to pursue a musical career, there was nothing easier than to go to study at Berklee and devote ourselves to music there. Of course, that's not the only possible path to music; a whole host of musicians still don't know how to read music and just play by ear. We do that sometimes, too, but we know exactly what we’re playing and why the parts fit together, and that helps us move forward.”

It’s worth adding that Iron Maiden – and especially Bruce Dickinson – are big fans of Dream Theater, and that the opening track, ‘Pull Me Under,’ is being filmed as a music video in a shortened five-minute version. Besides that, the band wants nothing more than to go on tour. “For us, concerts are a basic necessity. After all, we have no other choice when our songs aren’t played on MTV at all because of their length.”

—based on foreign sources by Magda Vlčková—

P.S. Fortunately, Mr. Mike Portnoy is kidding. On the third Sunday in January, Ms. Warwick finally premiered Dream Theater for us. For those who have seen them or at least heard one of their albums, I certainly don’t need to explain why I voted for this particular band in “Chart 92.”

—Radek Leitl

Original text

Dream Theater

Od vašeho superúspěšného debutu “When Dream And Day Unite” o vás nebylo skoro tři roky slyšet. Proč?

“Měnili jsme naši gramofirmu, celý management, naše právníky a k tomu navíc jsme hledali ještě nového zpěváka”, popisuje bubeník Mike Portnoy pracovní terapii, kterou si newyorský kvintet předepsal pro minulé tři roky.

Ale moment, rok a půl jste hledali nového zpěváka? Existuje přece ještě Los Angeles, tam jste nehledali?

“Jasně, ale nejen tam. Stejně jsme nikoho nenašli, takže jsme nakonec moc rádi, že jsme v Kanadě objevili Jamese LaBrie.”

V čem byl problém?

“Hledali jsme určitý typ zpěváka, někoho, kdo by se k nám a k naší muzice hodil, a kdo na sebe jako na člena kapely vezme i určité povinnosti. Snadno najdeš někoho jako byl náš dřívější člen Charlie Dominici, který jen “dělal práci zpěváka”. Ale najít někoho, kdo se pak stane nedílnou součástí kapely, kdo s námi projde dobré i zlé a práci v kapele nevidí jen jako zaměstnání, to je dost těžké”.

A co záležitost s firmou? Nyní jste u Atco, ale proč?

“Poté, co jsme strávili rok a půl hledáním zpěváka, ztratila naše firma Mechanics trpělivost. Kromě toho jsou Mechanics jen malá firma, kterí ještě není natolik známá, a proto není schopná nám dát k dispozici dostatečné množství peněz k zajistění promotion a k financovcání dalších nezbytných věcí.”

Kolik vás stál debut?

“Nemůžu opravdu říct žádná čísla, nedostali jsme od Mechanics žádný přesný přehled. Myslím si, že ale přes to všechno debut dopadl dost dobře.”

Přejděme tedy k vašemu poslednímu albu Images And Words, které produkoval někdejší Santanův bubeník David Praeter. Jak to jde dohromady, bubeník kapely, která hraje latino-rock, který se podílel i na LP skupiny Firehouse a k tomu vy, progresivní metalová kapela?

“No, nad tím se pozastavovalo dost lidí. Přiznávám, že jsme byli ze začátku dost skeptičtí, protože Firehouse jsou velmi komerční kapela. Ale dopadlo to dobře, Praeter je v první řadě výborný muzikant, který rychle poznal, co hrajeme a o co nám jde. Navíc má velmi progresívní cítění a aby obstál v kapele, jako je ta u Santany, musí být často přístupný protikladným myšlenkám, což mu bylo při produkci našeho alba jen k dobru.”

Progresívní... Kdo ještě dnes poslouchá progresívní muziku? Jak ukazuje prodej mezi jinými vysoce ceněné kapely Watchtower, zajímá se o tuhle oblast jen malá část posluchačů.

“Pro nás není rozhodující prodejní bilance, ale to, že lidi tuhle muziku ještě chtějí poslouchat. Jistě, je to tvrdej chlebíček, a je fakt, že progresivní muzika patří k nejméně poslouchaným žánrům, ale myslím si, že se naše skladby vyrovnají prvním liniím jiných směrů. Naštěstí jsou tu lidé, kteří tuhle muziku umějí poslouchat a kupují si desky proto, aby je opravdu poslouchali. Jejich počet není podstatný. Nečekáme, že prodáme milión desek najednou, spíš si chceme vybudovat stále rotoucí základnu fanoušků.”

Ale vy přece z peněz za desky a z muziky musíte žít, nebo ne?

“Jistě, ale naše hudba má mnohem větší možnosti oslovit široké vrstvy než zmíněný Watchtower. Naše skladby jsou sice progresívní, ale dali jsme do nich také hodně komerčních, lehčích prvků a melodií.”

Není ale tahle námaha v porovnání s platinovými kapelami z MTV zbytečná?

“Takový je život. My jsme sice ta poslední kapela, která prodá milióny desek, ale na druhé straně chceme existovat ještě za deset let. Chce to čas, než lidé poznají, co děláme, ale přijdou na to. Je těžké dívat se na to, jak kapely bez talentu jedním hitem shrábnou zlatou desku, ale po nich za těch deset let ani pes ne štěkne.”

Miku, ty, kytarista John Petrucci a basák John Myung jste společně studovali na legendární Berkley College Of Music. Co bylo popudem pro kluky hrající rock vážně studovat muziku? Říká se přece, že ten pravý rock’n’roll se vyučuje na ulici.

“Měli jsme pro to jednoduchý důvod. Chtěli jsme po střední škole jít výš a protože jsme se rozhodli pro hudební dráhu, nebylo nic jednoduššího než jít studovat na Berkley a tam se hudbě plně věnovat. Samozřejmě to není jediná možná cesta k muzice, celá řada muzikantů neumí dodnes noty a hraje jen tak, od boku. My občas taky, ale přesně víme, co hrajeme a co proč dohromady ladí, a to nám pomáhá dál.”

Zbývá dodat, že Iron Maiden a především Bruce Dickinson jsou velcí fanoušci Dream Theater a že úvodní skladba Pull Me Under se ve zkrácené pětiminutové verzi natáčí jako videoklip. Kromě toho si kapela nepřeje nic jiného než jet na turné. “Pro nás jsou koncerty základní potřebou. Nic jiného nám totiž nezbývá, když naše písničky nejsou na MTV díky své délce vůbec vysílány.”

-podle zahr. mat. Magda Vlčková-

P.S. Naštěstí pan Mike Portnoy kecá. Třetí lednovou neděli nám slečna Warwicková konečně Dream Theater nabídla v premiéře. Těm, kdo je viděli nebo alespoň slyšeli jedno z alb, nemusím jistě zdůvodňovat, proč jsem v “Žebříku 92” hlasoval právě pro tuhle kapelu.

—Radek Leitl