Jordan Rudess – Positive Vibrations Dream Theater

Ibrahim Hassan

21.12.2011

Jordan Rudess is undoubtedly one of the most famous keyboardists of our time. He came to prominence in 1997 as a member of Liquid Tension Experiment and two years later by joining the progressive rock band Dream Theater. His playing combines classical music and art rock influences.

During his career he has played and recorded with artists such as Vinnie Moore, David Bowie, Annie Haslam, Enrique Iglesias, Jan Hammer and Tony Williams, and has played in a duo with Rod Morgenstein. He has recorded several solo albums, featuring guest appearances from almost the entire rock music world. He is known for his obsession with technical innovations and various, not exactly classical, musical instruments. He runs an online conservatory on his website and is the author of two music programs for the iPad, MorphWiz and SampleWiz.

How are you enjoying your current European tour? It seems like a warm-up tour for your new drummer, introducing him to the fans.

Yes, it’s just as you say. It’s a good way to introduce the new Dream Theater lineup. People have been embracing this lineup and the band is playing very well. We’re enjoying it and we’re all feeling the positive vibes.

You’re also playing one song from the new album A Dramatic Turn of Event on this tour. How do the fans like the song On the Backs of Angels?

You know, every time we play in Europe it seems like the fans are excited and happy. I know that we’re quite popular and that people like us here because it’s the same every time we tour. As for the new song, I think they like it. It’s hard to say. We’re getting nothing but positive feedback, both for the band and the song.

The name of the album probably reflects what’s been going on at Dream Theater for the last year. How did you deal with Mike Portnoy’s departure?

As far as the title of the album goes, it comes from the lyrics that are on the album. The lyrics on the album are about change – spiritual, emotional. Religious changes and human development, catharsis. That’s where the title of the album comes from. You can also relate to what I would simply call a happy accident.

As for Mike’s departure, it was very difficult at first. It was a huge shock to me that Mike was the one who wanted to leave the band. But when he did leave, the band got over it pretty quickly. We found the light at the end of the tunnel and decided to look for a new drummer. We held an audition and invited different drummers. Anyway, we made a video of those auditions that we’re going to release on DVD. All the drummers were great and we had a great time playing with everyone.

However, having Mike Mangini audition was a real blessing. He’s a great drummer and I feel that with his playing, the band has gone to the next level. We are better than ever and we are happy that it is what it is.

What were your requirements when auditioning for a new drummer?

We had three songs that we sent to everyone to learn. And I would put it this way: When Mike Mangini came into the rehearsal room, he played those songs absolutely perfectly. And that was despite the pressure he was under. Not only was it an audition, but our management, crew and engineers were around. And this guy walked in, played our songs perfectly, which impressed all of us. Plus, he really wanted the job. He let us know that he wanted this job, that he was capable of doing this job, that he was the right person for this job, and that he was capable of fitting his whole life around it.

In summary, all the players were great, some maybe better than others, but all very technically proficient – that’s why we invited them. But Mike was just different. His plus point was his attitude and the way he presented himself. Of course, the fact that he had played on a couple of James LaBrie’s solo albums played a part, so James had some experience with him.

What’s the difference between Mike Portnoy and Mike Mangini?

Mike Mangini has spent his whole life trying to master the art of drumming. The difference is the passion for the subject matter, his drumming skills are unique. You have to remember that we are talking about a man who holds several world records for drumming speed. Mike has a metronome for a brain, he’s absolutely out of time. He’s a phenomenal drummer.

Mike Portnoy is also a great drummer, but he thinks about his instrument differently. While Mangini is only interested in drumming, Portnoy thinks about other things. That’s the fundamental difference – one is fully engaged in one thing, the other is kind of in the wind.

It is said that Dream Theater are a progressive rock band. How does this progressiveness manifest itself in your music?

If you look at the beginnings of Dream Theater, you realize that they started doing something very unique – they combined elements of progressive rock and virtuosity together. What they did was something unique, unrepeatable, and nobody else has been able to replicate it. When I first heard them, they absolutely blew me away, I’d never heard that before. That was what struck me the most about them. They were on an incredible technical level, plus their music was very melodic – they reminded me of Genesis, Yes, Pink Floyd and other bands I love.

For me, that’s kind of the basic idea of the band, and at the moment we’re trying to keep that idea alive as much as possible, not to betray it. So the progressiveness today is more about trying to keep that fusion as pure as possible. Doing it as well as we can.

The other thing is that we try to innovate our music with new and better instruments that we play. As far as I’m concerned, it’s using iPads, new electronics and new keyboards. That makes our music always new and fresh.

When you were working on the new album, how did you compose the music? Did you try anything new or write in a different way than you have been?

This album was different from the previous ones because of the fact that we worked on the songs without a drummer. Even though Mike Mangini was already a member of the band at the time, we thought that as a new element in the band he might bring unwanted elements to the new songs, so it would be better if he wasn’t involved in writing the material. Again, most of the material was written by myself and John Petrucci. So the main difference was the drummer. We put the material together with the help of a drum machine and then just let Mike go over what it should roughly look like.

Another change from the past was that we had a sort of quiet zone around us. We needed a quiet place where we could relax. We needed a sort of mental space where we could calm down so we could work in peace.

What instruments are you using on this tour?

My main instrument, which I play ninety-five percent of the parts on stage, is a Korg Kronos. Actually, I recently switched from a Korg Oasys to a Kronos, an eighty-key version. The other thing I use is an iPad. I started my own company where I offer interesting apps for the iPad. I use both of my programs on stage, one is MorphWiz and the other is SampleWiz. I also play lap steel guitar. And then I also use Continuum from Haken Audio. On the next tour, the official tour for the new album, I will also play an instrument called the harpejji (author’s note – you can find it in Muzikus 5/2011 in www tips). It’s like a Chapman stick for keyboard players. And then I have an instrument I call the Zen Riffer, which is my own version of a wireless keyboard controller that is connected to a Roland V-Synth. Just like the Continuum.

What’s the difference between your studio and stage gear?

There are a lot of differences because I use pretty much everything in the studio. What I like about the studio is that I can try anything that’s available on the market. Right now I’m trying out the Vienna Symphonic Library. On the new album I tried the sound of a string quintet and it sounds incredibly realistic. I used Atmosphere Library from Spectrasonic, I love that program. It’s a big part of our music. On the new record I also used Korg Kronos and Oasys, some Nord. I like having a lot of keyboards around me so I can pick and choose without thinking about where it’s stored on my computer. Like when John Petrucci asks me if I have a good sounding vibraphone somewhere, I know right away I’m going to pick a Yamaha Motif. The only problem that then arises is how to get what I do in the studio onto the stage. Welcome to my life. (laughs)

How does such a transfer from the studio to the stage work?

It’s very demanding in terms of programming, I have to get all the sounds into the Kronos, because the goal is to play the same on stage as in the studio. I want everything to be perfect, I don’t want to lose concentration and move from key to key. All I want is to be able to stand at the keys and change everything just by pressing the pedal. The transitions between sounds are much smoother that way. For example, in On the Back of Angels, I start with one sound, then move to the lead sound, then the next sound, and the next. Loops, breaths, whatever, and I’m just gently switching sounds with the pedal.

And that’s what the Kronos offers me. That’s what’s really great about it, that it’s so compact and has the perfect features for playing on stage. Before, when I was using the Oasys, when switching from one sound to another, there was a sort of gap between the sounds. This was not very good when I play, I want to switch from sound to sound without gaps. After bothering the folks at Korg many times that they had to fix this, they came up with Kronos and there it is just as I imagine. The sound is connected. Probably more than one person has bothered them with it, so they’ve focused on it and it’s there. The transition between sounds is perfectly natural. For example, I’ll hold a chord of strings, meanwhile I’ll press the pedal and change the sound to the choruses and then play another chord and you won’t hear a gap, no problem.

You weren’t part of the development team? I heard you were involved in something.

I wasn’t part of the development team, not really. I was just involved in the promotion, the “What are you gonna do for Kronos?” thing. (laughs) But we worked with Korg on my own piano sound for Kronos. We worked on it a little bit to make it sound to my specifications. So I got my Jordan Rudess Piano sound on there.

You’ve been working with Korg for a while, as far as I know.

A long time. It started many years ago when I was thirty-two and I got a job with Korg as a product specialist. I would go around the world as a representative of the company and showcase new instruments, I would go to stores and teach sales people how to work with different products, and then I would also record demo tracks for Korg instruments. So when you pressed the Demo button, you heard what I recorded there.

Well, I continued that relationship with the company even after I left them and started to build a gigging career. And now we’re good. We get along great.

Do you really use the Korg Nano series when you’re on a plane?

Yes, I used it a lot when I was traveling. I love these little instruments. I use it in conjunction with my iPad and it works really well.

------

By the way, Jordan Rudess has developed two groundbreaking instruments for the iPad. The programs are called MorphWiz and SampleWiz and they are more sophisticated tools for keyboardists and DJs like Korg Kaoss. The capabilities of these tools range from multi-layered sound synthesis to mixing, recording to linking with other instruments, etc. It’s not an end in itself, Jordan Rudess really uses these instruments on stage.

Jordan Rudess is a former student of the prestigious The Julliard School of Music. As such, his roots are naturally deep in classical music and playing from sheet music comes naturally to him. So it’s no surprise to anyone that he has an iPad propped up on a music stand during a concert, where he has sheet music of the parts he’s currently playing.

Original text

Jordan Rudess – pozitivní vibrace Dream Theater

Ibrahim Hassan

21.12.2011

Jordan Rudess je nepochybně jedním z nejznámějších klávesistů současnosti. Do povědomí se dostal v roce 1997 coby člen Liquid Tension Experiment a o dva roky později nástupem k progress rockové kapele Dream Theater. Ve své hře kombinuje vliv klasické hudby a art rocku.

Za svou kariéru hrál a točil s umělci jako Vinnie Moore, David Bowie, Annie Haslam, Enrique Iglesias, Jan Hammer a Tony Williams, hrál v duu s Rodem Morgensteinem. Natočil několik sólových desek, kde mu hostovala takřka kompletní muzikantská rocková špička. Je známý svou posedlostí technickými novinkami a různými, ne právě klasickými, hudebními nástroji. Na svých stránkách vede on-line konzervatoř a je autorem dvou hudebních programů pro iPad MorphWiz a SampleWiz.

Jak si užíváte právě probíhající evropské turné? Vypadá to jako zahřívací turné pro vašeho nového bubeníka, jeho představení se fanouškům.

Ano, je to právě tak, jak říkáte. Je to dobrý způsob, jak představit novou sestavu Dream Theater. Lidé tuhle sestavu přijali skvěle a kapela hraje velmi dobře. Užíváme si to a všichni cítíme pozitivní vibrace.

Na tomhle turné hrajete i jednu skladbu z nového alba A Dramatic Turn of Event. Jak se fanouškům líbí skladba On the Backs of Angels?

Víte, pokaždé když hrajeme v Evropě, tak to vypadá, že jsou fanoušci nadšení a šťastní. Vím, že jsem docela populární a že nás tu lidé mají rádi, protože je to tu stejné při každém turné. Co se týče nové skladby, asi ji mají rádi. Těžko říct. K nám se dostávají jen pozitivní ohlasy, jak na kapelu, tak na skladbu.

Jméno alba nejspíš odráží to, co se v Dream Theater poslední rok stalo. Jak jste se vyrovnali s odchodem Mika Portnoye?

Co se týče názvu alba, tak to pochází z textů, které na albu jsou. Texty na albu jsou o změnách – duchovních, emočních. O změnách náboženských a vývoji člověka, katarzi. Odtud tedy pochází název alba. Můžete se také vztahovat k tomu, co bych jednoduše nazval šťastnou nehodou.

Co se týče Mikova odchodu, ze začátku to bylo hodně těžké. Byl to pro mě obrovský šok, že právě Mike chce opustit kapelu. Ale když opravdu odešel, kapela se z toho dostala poměrně rychle. Objevili jsme světlo na konci tunelu a rozhodli jsme se hledat nového bubeníka. Uspořádali jsme konkurz, na který jsme si pozvali různé bubeníky. Mimochodem z těch konkurzů jsme natočili video, které vydáme na DVD. Všichni ti bubeníci byli skvělí a s každým se nám skvěle hrálo.

Nicméně to, že se konkurzu účastnil i Mike Mangini bylo opravdové požehnání. Je to skvělý bubeník a mám pocit, že s jeho hrou se kapela dostala na další úroveň. Jsme lepší než kdykoliv dřív a jsme šťastní, že je to, jak to je.

Jaké jste měli požadavky při konkurzu na nového bubeníka?

Měli jsme tři skladby, které jsme každému poslali, aby se je naučil. A řekl bych to takhle: Když přišel Mike Mangini do zkušebny, zahrál ty skladby naprosto dokonale. A to navzdory tlaku, pod kterým byl. Nejenže to byl konkurz, kolem byl také náš management, bedňáci a technici. A tenhle chlápek nakráčel dovnitř, naprosto dokonale zahrál naše písničky, což na nás na všechny zapůsobilo. Navíc, on tuhle práci opravdu chtěl. Dal nám na vědomí, že tuhle práci chce, že je schopen ji dělat, že je ten pravý pro tuhle práci a že je schopen přizpůsobit tomu celý svůj život.

Když to shrnu, všichni hráči byli skvělí, někteří možná lepší než ostatní, ale všichni velice technicky zdatní – proto jsme si je taky pozvali. Ale Mike byl prostě jiný. Jeho plusem byl jeho přístup a to, jakým způsobem se prezentoval. Samozřejmě hrálo roli i to, že hrál na několika sólových albech Jamese LaBrieho, takže s ním měl James už nějaké zkušenosti.

Jaký je rozdíl mezi Mikem Portnoyem a Mikem Manginim?

Mike Mangini strávil celý život tím, že se snažil ovládnout umění bubnovat. Rozdíl je v zaujetí pro věc, jeho bubenické schopnosti jsou jedinečné. Musíte si uvědomit, že se bavíme o člověku, který drží několik světových rekordů v rychlosti bubnování. Mike má místo mozku metronom, absolutně neuhne z doby. Je to fenomenální bubeník.

Mike Portnoy je také skvělý bubeník, ale přemýšlí o svém nástroji jinak. Zatímco Mangini se zajímá pouze o bubnování, Portnoy přemýšlí o dalších věcech. Tohle je zásadní rozdíl – jeden je plně zaujat jedinou věcí, ten druhý je tak trochu do větru.

Tvrdí se, že Dream Theater jsou progressrocková kapela. Jak se tahle progresivita projevuje ve vaší hudbě?

Když se podíváte na začátky Dream Theater, uvědomíte si, že začali dělat něco velmi unikátního – spojili dohromady elementy progresivního rocku a virtuozity. To, co udělali, bylo něco unikátního, neopakovatelného, a nikdo jiný to nebyl schopen napodobit. Když jsem je poprvé slyšel, absolutně mě dostali, tohle jsem nikdy neslyšel. To bylo to, co mě na nich zaujalo nejvíc. Byli na neskutečné technické úrovni a navíc byla jejich hudba velmi melodická – připomínali mi Genesis, Yes, Pink Floyd a další kapely, které mám rád.

Pro mě to znamená něco jako základní ideu kapely a v současné době se snažíme tuto ideu co nejvíce udržovat při životě, nezpronevěřit se jí. Takže ta dnešní progresivita je spíše v tom, že se snažíme udržovat tuhle fúzi co nejčistší. Dělat to tak dobře, jak jenom to jde.

Druhá věc je, že se naši hudbu snažíme inovovat pomocí nových a lepších nástrojů, na které hrajeme. Co se mě týče, tak je to využití iPadů, nové elektroniky a nových kláves. To dělá naši hudbu stále novou a čerstvou.

Když jste pracovali na novém albu, jak jste skládali hudbu? Zkoušeli jste něco nového nebo psát jiným způsobem než doposud?

Tohle album bylo rozdílně oproti předchozím z toho důvodu, že jsme na skladbách pracovali bez bubeníka. I když byl v té době Mike Mangini již členem kapely, říkali jsme si, že jako nový element v kapele by mohl vnést do nových skladeb nežádoucí prvky, takže bude lépe, když se psaní materiálu nezúčastní. Většinu materiálu jsme opět napsali já a John Petrucci. Takže hlavní rozdíl byl v tom bubeníkovi. Dali jsme dohromady materiál s pomocí umělých bicích a pak jsme to jen pustili Mikovi, jak by to mělo zhruba vypadat.

Další změnou oproti minulosti bylo, že jsme kolem sebe měli jakousi tichou zónu. Potřebovali jsme klid, kde bychom si mohli odpočinout. Potřebovali jsme jakýsi mentální prostor, kde se uklidnit, abychom mohli v pohodě pracovat.

Jaké nástroje používáte na tomhle turné?

Můj hlavní nástroj, na který hraju devadesát pět procent partů na pódiu, je Korg Kronos. Vlastně jsem nedávno vyměnil Korg Oasys za Kronos, verzi s osmaosmdesáti klávesami. Další věcí, kterou používám, je iPad. Rozjel jsem vlastní obchod, kde nabízím zajímavé aplikace pro iPad. Na pódiu používám oba své programy, jeden z nich je MorphWiz a druhý SampleWiz. Dále hraju na lap steel kytaru. A pak používám ještě Continuum od Haken Audio. Na příštím turné, oficiálním turné k nové desce, budu hrát i na nástroj, který se jmenuje harpejji (pozn. autora – najdete v Muzikusu 5/2011 ve www tipech). Je to něco jako Chapman stick pro klávesáky. A pak mám ještě nástroj, který nazývám Zen Riffer, což je moje vlastní verze bezdrátového klávesového kontroléru, které je napojený na syntezátor Roland V-Synth. Stejně jako Continuum.

Jaký je rozdíl mezi vaším studiovým a pódiovým vybavením?

Tam je spousta rozdílů, protože ve studiu používám prakticky všechno. Na studiu mám rád, že si mohu vyzkoušet cokoliv, co je na trhu k dostání. Teď zrovna zkouším Vienna Symphonic Library. Na novém albu jsem vyzkoušel zvuk smyčcového kvinteta a zní to neuvěřitelně realisticky. Od Spectrasonicu jsem použil Atmosphere Library, tenhle program miluju. Je to velká součást naší hudby. Na nové desce jsem použil i Korgy Kronos a Oasys, nějaké Nordy. Mám rád, když je kolem mě spousta klávesových nástrojů, takže si mohu vybrat, aniž bych přemýšlel, kde to mám uloženo v počítači. Třeba když se mě John Petrucci zeptá, zda mám někde dobrý zvuk vibrafonu, tak hned vím, že si vyberu Yamahu Motif. Jediný problém, který potom nastane, je, jak dostat to, co udělám ve studiu, na pódium. Vítejte v mém životě. (smích)

Jak takový přenos ze studia na podium probíhá?

Je to hodně náročné na programování, všechny zvuky musím dostat do Kronosu, neboť cílem je, abych na pódiu zahrál stejně jako ve studiu. Všechno chci mít perfektní, nechci ztrácet koncentraci a přesunovat se od kláves ke klávesám. Jediné, co chci, je, abych mohl stát u kláves a všechno měnil jen sešlápnutím pedálu. Přechody mezi zvuky jsou tím i daleko jemnější. Například ve skladbě On the Back of Angels začínám jedním zvukem, pak přecházím na lead zvuk, pak přichází další zvuk a další. Smyčce, dechy, cokoliv dalšího, a já jenom lehce přepínám zvuky pedálem.

A přesně tohle všechno mi nabízí Kronos. Tohle je na něm opravdu skvělé, že je tak kompaktní a má ideální vlastnosti pro hru na pódiu. Předtím, když jsem používal Oasys, při přepínání jednoho zvuku na druhý byla slyšet jakási mezera mezi zvuky. To nebylo zrovna dobré, když hraji, chci přepínat ze zvuku na zvuk bez mezer. Poté co jsem lidi v Korgu mnohokrát otravoval s tím, že tohle musejí vychytat, přišli s Kronosem a tam je to tak, jak si představuji. Zvuk je spojený. Pravděpodobně je s tím otravovalo více lidí, takže se na to zaměřili a je to tam. Přechod mezi zvuky je dokonale přirozený. Držím třeba akord smyčců, mezitím sešlápnu pedál a změním zvuk na sbory a pak zahraji další akord a neuslyšíte tam žádnou mezeru, žádný problém.

Nebyl jste členem vývojového týmu? Slyšel jsem, že jste se na něčem podílel.

Nebyl jsem členem vývojového týmu, to opravdu ne. Jen jsem se podílel na propagaci, ta akce s tím „Co všechno uděláte pro Kronos?“. (smích) Ale pracovali jsme s Korgem na mém vlastním klavírním zvuku do Kronosu. Trochu jsme na tom zapracovali, aby to znělo podle mých požadavků. Takže tam mám svůj zvuk Jordan Rudess Piano.

S Korgem spolupracujete už nějakou dobu, pokud vím.

Strašně dlouho. Začalo to před mnoha lety, to mi bylo dvaatřicet a dostal jsem u Korgu práci jako produktový specialista. Jezdil jsem po světě jako zástupce firmy a předváděl jsem nové nástroje, jezdil jsem po obchodech a učil prodejce, jak pracovat s různými produkty, a pak jsem také nahrával demo skladby pro nástroje Korg. Takže když jste zmáčkli knoflík Demo, uslyšeli jste to, co jsem tam nahrál.

No a ten vztah s firmou jsem udržoval dál, i když jsem od nich odešel a začal si budovat koncertní kariéru. A teď jsme v pohodě. Vycházíme spolu skvěle.

Opravdu používáte Korg Nano sérii, když letíte letadlem?

Ano, často jsem to používal na cestách. Miluju tyhle malé nástroje. Používám je ve spojení s mým iPadem a pracuje se s tím opravdu dobře.

------

Mimochodem, Jordan Rudess vyvinul dva přelomové nástroje pro iPad. Programy se jmenují MorphWiz a SampleWiz a jedná se o sofistikovanější nástroje pro klávesáky a DJe typu Korg Kaoss. Možnosti těchto nástrojů se pohybují od mnohovrstvé syntézy zvuku přes mixáž, nahrávání k propojení s dalšími nástroji apod. Není to nic samoúčelného, Jordan Rudess na pódiu tyto nástroje opravdu používá.

Jordan Rudess je bývalým studentem prestižní The Julliard School of Music. Jako takový má přirozeně kořeny hluboko v klasické hudbě a samozřejmostí pro něj je i hraní z not. Nikoho proto nepřekvapí, že má během koncertu na stojánku pro noty opřený iPad, kde má noty s party, které právě hraje.