Dream Theater: bring someone to our show!

Editorial staff

It’s been three years since drummer Mike Mangini replaced award-winning drum master Mike Portnoy in progressive band Dream Theater. A few days before the Prague show, we caught up with him to discuss what their show will look like and what he’s brought to the band.

Among other things, Dream Theater is known for their above average instrumental skills. When did you personally say: “I’m a good drummer now. There’s nothing left to improve”?

I always knew I had the makings of being a good drummer, that I had the chops. I realized that when I was four or five years old. Although of course I still make mistakes, I’m not perfect.

Although a large part of your fans are metal fans, I see you as the successor to the kings of progressive rock, such as Rush. Do you personally feel like the drummer of a metal or progressive rock band?

I definitely consider myself a progressive rock player!

What is the main difference for you?

Heavy metal is characterized by a lot of energy. It depends on which kind in particular we’d be talking about, because there’s really a lot of it. But usually in metal there are not as many changes in dynamics as in progressive rock. That’s why the dynamics in progressive rock are more interesting to me.

Do you feel that your arrival in Dream Theater three years ago had an influence on the band’s work?

Yes. The guys now have the opportunity to focus on writing music exactly the way they want to. I try not to interfere too much. At least until I have a really big idea or feel like I have something to change in our music. I’m also enjoying the way our music is going. For example, the entire middle section of the 20-minute Illumination Theory, which appears on our latest record, is entirely the work of Jordan Rudess. If I was too vocal, Jordan would never have written this piece because he writes in one take. My role is sometimes to keep quiet, because the most senior members of Dream Theater like John Petrucci and John Myung have the biggest say. My ideas are a little crazy sometimes. I’ve got a few eccentric rhythms...

What do you mean, eccentric rhythms? More complicated?

Yes and no. The name is “Polyrhythm”, which is basically playing two rhythms at once. It’s something new for the guys in the band. I can play what John Petrucci plays with one part of my body and what Jordan Rudess plays with the other. It’s not a problem for me personally. But generally for a drummer, it’s decades of hard work to be able to do something like that. This is what I can offer.

How was the recording process for the recently released record? Did Jordan or John come into the studio with the sheet music and the others played what they were told, or did each person take care of their own part?

Mostly we jam. The music comes naturally, we all play what comes out of us. If it’s material written by one of us, we all bring in our ideas and comments. We’re just playing and suddenly one of us says “Hmmm, I hear it a bit differently, would you try it like this?” Collaboration is welcome because we respect each other.

What’s your relationship with Mike Portnoy, who you replaced in the band?

I’m not in touch with him at all, we’re both very busy. I don’t have a bad feeling about the replacement. Mike left the band of his own free will and only after that I was approached to work with Dream Theater. He’s got enough on his plate and so do I.

Do you have any other projects besides Dream Theater?

My latest project is starting a family. (laughs) That’s been a big influence on me. Then also the drum clinics project. I’ve been traveling a lot because of that, even outside of touring with Dream Theater. I enjoy sharing and learning new knowledge about drums. And I get to eat a lot of great food in these wonderful countries. (Laughs) Drum clinics actually mean demonstrating drum kits for companies that make musical instruments, like Pearl. So, for me, the company pays for my air travel, playing the instrument and then negotiating its qualities. In total, I provide this service to four companies.

You are coming to Prague on January 29 with your latest show. Rumor has it that you have something unusual in terms of visual design. Can you tell me something about it?

We have several different video designers. Each of them has prepared their own films, short videos and visuals that will accompany us on stage. Some of them are reminiscent of iTunes visuals. It’s a very, very intricate, detail-oriented show. We have multi-projectors and different kinds of cameras that will capture us, so people will be able to see my drumming from a perspective. The whole show will open with a 15-minute intro that will set a spacey atmosphere. All of the characters from our recordings will come to life. It’s something very special, very beautiful. It’s gonna drive people crazy.

Will it be mostly new albums or older stuff?

We’ll mostly play older stuff. We don’t want to play too many songs from the new record yet because there are so many older songs that people want to hear. It’s our anniversary too! That’s specifically the Awake and Scenes From A Memory records, so we’ll be playing a lot of songs from those two albums.

Is there anyone you’d like to play with? Do a tour together?

Honestly, I can’t think of anyone. As far as childhood dreams go, I always wanted to play with Led Zeppelin. I think any drummer would. But I’m perfectly happy with Dream Theater.

The last question is simple. Is there anything you would like to say to Czech fans?

Yes! Just come and enjoy our art-filled concert. We love coming back to the Czech Republic and bringing the best of what we have. And especially bring your friends and acquaintances to the concert! Even those who haven’t heard of us yet. We want to have as much fun together as possible and, above all, to have someone close to you by your side. People usually only go to concerts of bands they know and then miss out on great, new experiences to share with someone.

Text: Alena Bílková

Original text

Dream Theater: Vezměte na naši show někoho s sebou!

28.01.2014

redakce

Jsou to tři roky, kdy bubeník Mike Mangini nahradil u progresivních Dream Theater cenami ověnčeného mistra bubnů Mika Portnoye. Pár dní před pražským koncertem jsme s ním probrali, jak bude vypadat jejich show a co on sám do kapely přinesl.

Skupina Dream Theater je mimo jiné známá pro svoji nadprůměrnou instrumentální dovednost. Kdy sis ty osobně řekl: "Teď jsem dobrým bubeníkem. Už není co zlepšovat."?

Vždycky jsem věděl, že mám předpoklady k tomu být dobrým bubeníkem, že na to mám. Uvědomil jsem si to, když mi bylo čtyři nebo pět let. I když samozřejmě pořád dělám chyby, nejsem dokonalý.

Ačkoliv velká část vašich fanoušků jsou odchovanci metalu, já ve vás vidím nástupce králů progresivního rocku, jakými jsou například Rush. Ty osobně se cítíš jako bubeník metalové nebo progresivně rockové kapely?

Určitě se považuji za hráče progresivního rocku!

V čem je pro tebe zásadní rozdíl?

Heavy metal je charakteristický velkou dávkou energie. Záleží na tom, o kterém druhu konkrétně bychom se bavili, protože je jich opravdu hodně. Většinou ale v metalu není tolik změn v dynamice jako v progresivním rocku. Proto je pro mě dynamika v progresivním rocku mnohem zajímavější.

Máš pocit, že měl tvůj příchod do Dream Theater před třemi lety vliv na tvorbu kapely?

Ano. Kluci teď mají příležitost zaměřit se na skládání hudby přesně tak, jak chtějí. Snažím se jim do toho příliš nemluvit. Tedy aspoň dokud nemám nějaký opravdu zásadní nápad nebo pocit, že mám na naší hudbě co měnit. Taky si užívám cestu, po které se naše hudba ubírá. Například celá prostřední část z dvacetiminutové The Illumination Theory, která zazní na naší poslední desce, je pouze dílo Jordana Rudesse. Kdybych se moc ozýval, Jordan by tenhle kus nikdy nenapsal, protože tvoří na jeden zátah. Moje role je někdy zkrátka mlčet, protože největší slovo mají nejstarší členové Dream Theater jako John Petrucci a John Myung. Moje nápady jsou občas trochu šílené. Mám pár výstředních rytmů...

Co to znamená výstřední rytmy? Víc komplikované?

Ano i ne. Název je "Polyrhythm", což v praxi znamená hrát dva rytmy naráz. Pro kluky z kapely je to něco nového. Jednou částí svého těla dokážu zahrát, co hraje John Petrucci a tou druhou to, co hraje Jordan Rudess. Pro mě osobně to není problém. Ale obecně pro bubeníka jsou to desítky let dřiny, než je něčeho takového schopen. Tohle je, co mohu nabídnout.

Jak probíhalo nahrávání nedávno vydané desky? Jordan nebo John přišli do studia s notovým zápisem a ostatní zahráli, co jim bylo řečeno, nebo se každý o svůj part stará sám?

Většinou jamujeme. Hudba vzniká přirozeně, všichni hrajeme to, co vychází přímo z nás. Pokud se jedná o materiál, který napsal jeden z nás, všichni vnášíme své nápady a připomínky. Zkrátka hrajeme a najednou jeden z nás řekne "Hmmm, já to slyším trochu jinak, nezkusil bys to takhle?" Spolupráce je vítána, protože se navzájem respektujeme.

Jaký je tvůj vztah k Miku Portnoyovi, kterého jsi v kapele nahradil?

Já s ním vůbec nejsem v kontaktu, oba jsme velmi zaneprázdnění. Nemám z náhrady špatný pocit. Mike opustil kapelu ze své vůle a až poté jsem byl osloven ke spolupráci s Dream Theater já. On má dost své práce a já taky.

Máš ještě nějaké projekty kromě Dream Theater?

Můj nejnovější projekt je založení rodiny. (smích) To mě velmi ovlivnilo. Pak také projekt drum clinics. Hodně díky tomu cestuji i vyjma turné s Dream Theater. Baví mě sdílet a učit se nové poznatky o bicích. A taky v těch báječných zemích můžu jíst spoustu skvělého jídla. (smích) Drum clinics vlastně znamená předvádět bicí soupravy pro společnosti, které vyrábějí hudební nástroje, jako je například Pearl. Pro mě tedy, že mi společnost zaplatí cestu letadlem, hru na nástroj a následné jednání o jeho kvalitách. Celkem tuto službu poskytuji čtyřem společnostem.

29. ledna přijíždíte do Prahy se svou nejnovější show. Proslýchá se, že máte po vizuální stránce připraveného něco netradičního. Můžeš mi k tomu něco říct?

Máme několik různých video designérů. Každý z nich připravil své filmy, krátká videa a vizuální snímky, které nás budou doprovázet na podiu. Některé z nich připomínají vizualizace z iTunes. Je to velmi, velmi komplikovaná show zaměřená na detaily. Máme multi-projektory a různé druhy kamer, které nás budou zachycovat, takže lidé budou moci vidět mojí hru na bicí z nadhledu. Celou show zahájí 15ti minutové intro, které navodí vesmírnou atmosféru. Všechny charaktery a postavy z našich nahrávek oživnou. Je to něco mimořádného, krásného. Lidi z toho budou šílet.

Zazní v Praze převážně nové album nebo starší kousky?

Převážně budeme hrát starší věci. Nechceme zatím příliš hrát skladby z nové nahrávky, protože je tolik starších písní, které lidé chtějí slyšet. Taky máme výročí! To konkrétně nahrávek Awake a Scenes from a Memory, takže budeme hrát hodně písní právě z těchto dvou alb.

Je někdo s kým by sis chtěl zahrát? Uspořádat společné turné?

Upřímně mě nikdo nenapadá. Co se týče dětských snů, vždycky jsem si chtěl zahrát s Led Zeppelin. Myslím, že každý bubeník by chtěl. Ale jsem naprosto šťastný s Dream Theater.

Poslední otázka je jednoduchá. Je něco, co bys rád vzkázal českým fanouškům?

Ano! Zkrátka přijďte a užijte si náš uměním prošpikovaný koncert. Rádi se vracíme do Česka a přivážíme to nejlepší, co máme. A hlavně přiveďte na koncert své známé a kamarády! I ty, kteří o nás ještě neslyšeli. Chceme, abychom se společně bavili v co největším počtu a především, abyste měli po boku někoho, kdo je vám blízký. Lidé většinou chodí jen na koncerty kapel, které znají, a pak přicházejí o skvělé, nové zážitky, které by mohli s někým sdílet.

text: Alena Bílková